Koupelna s hydromasážní vanou
Kořeny hydromasáže najdeme v dávném věku. Egypťané uctívali řeky jako božstva, neboť jim zajišťovaly bohatou úrodu, posilovaly zdraví a některé měly dokonce kouzelnou moc. Poskytovaly zapomnění i zázračnou paměť, podněcovaly k básnictví, navracely život a krásu. A jejich víry omlazovaly. Stejně jako dnes ty hydromasážní, vyrobené uměle. Když Římané rozšířili svá dominia tak, že pokrývala polovinu pro ně známého světa, stali se nejpřesvědčenějšími stoupenci vodní lázně. Jejich veřejné lázně a velkolepé vodovody přivádějící vodu do jejich měst stále nesou svědectví římské oddanosti koupelím. Lázeň se stala takovou nutností, že se termální lázně, vybavené pro horké, vlažné a studené koupele, s prostory pro masáže a odpočinek, staly místy veřejných setkání. Hosté usedali společně s hostiteli do lázně, namísto přijetí místa u stolu.